Další průběh tzv. Rozhodčího řízení
Samozvaný rozhodce určený zcela nezpochybnitelně závislou Unií pro rozhodčí a mediační řízení zřejmě formálně přijal (pochopitelně pouze elektronicky - tedy v rozporu s § 5, odst. 2) svou roli ve zločinném spolčení.
Očekávaným rozhodnutím v neprospěch poškozeného naplní totiž Robert Cholenský skutkovou podstatu trestného činu podvodu podle § 250, odst. 4) trestního zákona navíc jako součást organizované skupiny - neboť vědomě využije prvotního omylu poškozeného do kterého jej úmyslně uvedli Dohnal, Jurenka a Klimešová a pokusí se tak způsobit škodu, případně toto využití omylu jiné osoby svým postupem vědomě umožní.
Všechny klíčové skutečnosti důležité pro jeho osobní rozhodnutí a tedy přijetí osobní odpovědnosti jsou mu známy - minimálně z Vyjádření poškozeného k rozhodčí žalobě a z Veřejného dopisu rozhodci a mohl si je na základě námi zaslaných podnětů (2 e-maily) ověřit - tedy pokud by byl čestným člověkem a konal v nevědomosti.
Berme tedy jeho postup jako přiznání se ke gaunerství a ztotožnění se zlým úmyslem, který stál na počátku celého případu.
Robert Cholenský tímto úkonem dále prokázal, že zcela vědomě hodlá jednat v rozporu i s jiným než trestním zákonem, neboť přijal úlohu rozhodce s plnou ignorací § 8 a § 10 zákona o rozhodčím řízení.
Naštěstí jednání samozvaného rozhodce Cholenského v rozporu se zákony jde plně ku prospěchu poškozeného, vůči kterému je toto rozhodčí řízení směřováno, neboť již v tomto okamžiku je možno rozhodčí řízení pokládat za zcela neplatné, stejně jako případný rozhodčí nález, který bude nade vší pochybnost jen cárem papíru (stejně jako jejich pověstné "Výzvy k platbě") na jehož základě žádný soud nepřivolí k exekuci pokud by sám nechtěl porušit zákon a způsobit škodu.